Od první návštěvy gynekologa až po asistovanou reprodukci

11. srpna 2016 v 10:13 |  Snažíme se o mimi
Dneska nás čeká článek z trochu jiného soudku, který se bude hodit většímu množství žen než jen nám s PCOS. Ale samozřejmě napřed PCOS teorie. Jak jsem psala v nedávném článku, váš lékař může PCOS snadno přehlédnout, obzváště pokud nemáte nadváhu nebo užíváte dlouhodobě antikoncepci. Po jejím vysazení můžete zjistit, že vaše problémy s menstruací před nasazením antikoncepce jsou zpátky, začnete mít více akné, váš cyklus si chodí zcela nahodile a menstruace jednou za 3 měsíce není vlastně žádné překvapení.

V takovém případě je dobré vyhledat svého gynekologa, zvláště pokud se rozhodnete antikoncepci vysadit třeba po 10ti a více letech užívání a je vám přes 30. Samozřejmě neříkám, že neotěhotníte přirozeně, ale je dobré minimálně vědět, jak na tom jste.

Já vysadila antikoncepci asi půl roku po svatbě, na konci roku 2014. Na svatební cestu jsme totiž vyrazili do Austrálie a já si říkala, že se přece takhle daleko od domova nechci stresovat s tím, že bych měla rozhozený cyklus nebo příšerné menstruační bolesti. První cyklus přišel zcela přirozeně a prakticky úplně přesně, což mě velmi potěšilo a nabudilo optimismem, že všechno bude naprosto v pořádku. Proto jsme si s manželem rovnou naplánovali ještě dovolenou na červen s tím, že s prací na miminku začneme na dovolené nebo po návratu.

Velké zklamání ovšem přišlo v okamžiku, kdy druhý cyklus vůbec na čas nedorazil a trvalo celkem 3 měsíce, než se uráčil dostavit. Vtipné bylo to, že jsem se v té době rozhodla změnit lékaře a zrovna na ten týden, co se to dostavilo, jsem měla naplánovanou první schůzku. Schůzku jsem tím pádem posunula, naštěstí to vyšlo pouze o jeden týden a netrpělivě čekala, co se dozvím.

Lékařka mě vyšetřila a já byla úplně v šoku, kolik vyšetření na takové běžné prohlídce může proběhnout, pak mi řekla něco o tom, že to vypadá, že mám polycystické vaječníky, předepsala mi Duphaston, abych měla pravidelný menzes, a s žádankou mě odeslala na krev se slovy, že pokud odmenstruuji do týdne po vysazení Duphastonu, tak je to v pohodě, jinak se mám přijít ukázat a že pokud bude vše v pořádku, tak se uvidíme v červenci, až se vrátím z dovolené.

V prvním okamžiku jsem byla docela v klidu, co by se mi mohlo stát, že? Paní doktorka pravděpodobnou diagnózu vyřkla docela v klídku, jako kdyby to měla skoro každá žena.. Co bych se kvůli tomu nějak stresovala. Sice jsem si o diagnóze začala zhruba za týden zjišťovat první informace, ale byla jsem relativně v klidu - vždyť stále nemám výsledky krve, takže mám pořád naději, že bude všechno ok. 15.den cyku jsem začala s Duphastonem a následně 4.den po vysazení přišel menzes a takhle krásně to fungovalo 3 měsíce, než jsem se vrátila z dovolené a šla na kontrolu.

K mému zděšení paní doktorka koukla na výsledky krve, znovu udělala ultrazvuk a jen mi řekla, že tedy se diagnóza potvrdila a že se máme s manželem přes léto dále snažit a pokud do září neotěhotním, nebudeme nijak otálet a začneme s IVF. Přiznám se, že ten den jsem už nic neudělala, byla jsem napřed v šoku a pak jsem cestou domů začala brečet, vůbec jsem nevěděla, jak to zastavit. Vím, že na světě jsou horší věci, ale čím víc jsem o dětech přemýšlela, tím víc mě docházelo, že chci mít své děti.

V tomto rozpoložení mě ještě čekala pravidelná preventivní zdravotní prohlídka, odkud mi do týdne volala moje lékařka, že mám zvýšené markery zánětu v těle a že má strach, aby to nebylo něco závažnějšího a vypsala mi žádanku na vyšetření bílých krvinek, aby vyloučila případnou leukémii nebo rakovinu lymfatických uzlin. Když jsem si žádanku přišla vyzvednout, tak mi jen oznámila, že pokud se mi do tří týdnů nikdo neozve, tak je vše v pořádku. Ty tři týdny byly nekonečné, ale nikdo se naštěstí neozval. Ale pro jistotu, abych snížila zánětlivé reakce v mém těle jsem ještě ten samý den přestala jíst lepek a následně vyřadila i mléčné výrobky.

Na konci léta jsem si říkala, že bych raději s IVF a jakýmikoliv hormony raději počkala, že přece musím zvládnout všechno přirozeně bez zatěžování mého organismu. V zimě jsem se dozvěděla, že mě čeká dvouměsíční stáž v Americe, takže jsem se rozhodla IVF ještě posunout o půl roku. Přece jen, letos mi bude 32, takže si říkám, že ještě čas mám. A taky jsem doufala, že změna prostředí mi pomůže, že mi třeba v těhotnění brání stres.

Ještě před odletem jsem ale pro jistotu absolvovala kolečko vyšetření, které musí mít každý pár hotový před zahájením asistované reprodukce. Jak jsme konstatovaly s kamarádkou, která toto kolečko také absolvovala - malým holčičkám by se rozhodně nemělo vyprávět o princeznách, princích na bílém koni a pohádkovém zámku, ale o tvrdé realitě a tom, co s vaším tělem může antikoncepce napáchat a kolik vyšetření vás bude čekat na cestě za rodinou.

Prvně musí žena znova na ultrazvuk, odběry krve kvůli možné alergii na sperma, vyšetření štítné žlázy a nemoci spojené se špatnou srážlivostí krve. Zároveň s vámi musí pak na odběry i váš muž, který musí podstoupit i spermiogram, aby se vyloučila chyba na jeho straně. Oba partnery zároveň čeká genetické vyšetření a vyšetření v imunologické laboratoři. Na celé kolečko si musíte zarezervovat nějaké 2-3 měsíce, tedy od první návštěvy Centra pro asistovanou reprodukci, až po kompletní výsledky. V mém případě jsem ještě musela vyrazit na zjištění průchodnosti vaječníků a kvůli PCOS na glukózový toleranční test (musím podotknout, že to nebylo takové drama, jak to řada lidí líčí).

Po celém tomhle kolotoči jsem odlítala do Ameriky s vědomím toho, že pokud se nám s manželem nezadaří tam, tak mě čeká léčba ihned po návratu. Jelikož mám krom PCOS mírně zvýšenou imunitu, tak jsem při prvním cyklu po návratu začala brát Medrol (kortikosteroidy) na snížení mé imunitní odpovědi. Musím říct, že to není nicmoc, nyní jej užívám druhý týden a krom výkyvů váhy (asi tak 4 kg za týden střídavě nahoru dolů), mám ještě problémy se zažíváním pokaždé, když si dám skleničku vína, manžel se mi směje, že je to aspoň dobrý trénink na těhotenství. Během příštího menzesu mám ke kortikosteroidům přidat Clostilbegyt během 2.-6. dne cyklu, který by měl vyvolat ovulaci, a následně jít na ověření růstu folikulů.

Přiznám se, že bych nikdy nevěřila tomu, jak trnitá může být cesta k miminku. Můžu říci, že mám trochu štěstí v neštěstí, protože alespoň znám příčinu. PCOS v současné době postihuje minimálně 5-10 % všech žen v reprodukčním věku. Ovšem, jak jsem se dozvěděla během celého kolotoče vyšetření - až 95 % žen trpí poruchou ovulace a zdaleka ne u všech je známá příčina. Proto říkám - máme štěstí v neštěstí - máme diagnózu, se kterou se dá bojovat, pokud na to přijdeme včas, a existují způsoby léčby, které by u nás měly fungovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jirča Jirča | Web | 12. srpna 2016 v 13:23 | Reagovat

Moc díky za informace, máš pravdu, hodí se :-)

2 Janča Janča | Web | 20. října 2016 v 13:55 | Reagovat

[1]: Ráda slyším a držím palce ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama