Hormonální jóga - měsíc 2 a 3

18. dubna 2017 v 11:14 |  Cvičení
Myslela jsem, že o Velikonocích budu mít více času, abych se mohla věnovat blogu a napíšu pro vás zase nějaký pěkný článek. Situace ale nedovolila zasednout k počítači, za prvé jsem měla několik lekcí jógy navíc, za druhé jsem byla příšerně unavená a každou volnou chvilku prospala. Naše tělo není hloupé a samo si řekne, kdy má dost. A je to dobře. Proto v dnešním článku přinesu informace nejen o hormonální józe, ale i o tom, že máme poslouchat svoje tělo.

V druhé polovině loňského roku jsem byla hodně často nemocná, abych byla přesnější, tak prakticky každý měsíc, nebo alespoň každý druhý, když jsem náhodou jeden měsíc odolala. Velký podíl měla určitě léčba ve formě stimulace ovulace prostřednictvím clostilbegytu. Léčbu jsem totiž měla rozšířenou ještě o užívání medrolu, což je kortikosteroid, který u mě měl snížit trochu moji imunitu, aby se případně oplodněné vajíčko mohlo snáze uchytit a nehrozilo, že jej moje tělo odmítne. Hodně jsem si myslela, že mám sníženou tu imunitu a tím pádem na mě snadno sedne kdejaký bacil, i když nutno podotknout, že v období září-prosinec těch bacilů okolo mě lítalo vážně hodně.

Samozřejmě mě nenapadlo se nad celým problémem zamyslet více do hloubky, teď už vím, že jsem na tom měla podíl i já. I když jsem nechtěla, tak jsem podvědomě byla upnutá k tomu, že ta stimulace mi pomůže, abych otěhotněla, vkládala jsem do toho hodně nadějí, i když jsem se na venek snažila tvářit jakoby nic, že se mě to vlastně vůbec netýká. Nakonec jsem při posledním cyklu opravdu otěhotněla, ale nebylo mi souzeno se z této radostné události těšit příliš dlouho. První chvíle byly hodně perné a psychicky náročné, pak jsem se ale oklepala a řekla si, že tohle mě přece nemůže takhle zničit. Nějké šrámy to zanechalo, to nebudu tvrdit, že ne.. Ale v té době jsem akorát začínala se svojí dráhou lektorky jógy. Lidé, kteří ke mě chodí na lekce, mi dodávají energii a sílu pokračovat.. Jóga mi pomohla zklidnit mysl, zahloubat se hluboko do sebe a zamyslet se nad tím, co dělám špatně..

Sice jsem na úplné jádro problému ještě nenarazila, ale minimálně jsem se posunula dál.. Zašla jsem na kurz hormonální jógy a pak čekala na její výsledky. Lektorka, u které jsem byla, mi říkala, že doufá, že nečekám zázraky hned, že to bude chtít trochu čas a pevnou vůli, abych zvládla cvičit 5-6x týdně. Já se rozhodla, že to zvládnu, a za cíl jsem si dala, že začnu menstruovat bez jakýchkoliv léků.

První měsíc jsem byla naprosto nadšená, sice mě na začátku bolelo naprosto celé břicho a podbřišek, ale menstruace přišla - délka cyklu 31 dní. Ale hlodal ve mě přece jen ten malý nedůvěřivý červíček, který mi říkal, že v sobě mám ještě uričtě nějaké zbytky toho clostilbegytu a že další měsíc se tento úspěch nemusí opakovat. Ale nepřestala jsem cvičit a druhý cyklus měl 33 dní. Byla jsem naprosto nadšená. Jenže tím, jak se to dvakrát povedlo a já byla nějak víc unavená, tak jsem trochu cvičení flákala. Druhá menstruace navíc byla trochu více vleklá - 6 dní jsem špinila, pak tři dny menstruovala. Zpětně jsem si uvědomila, že jsem s prvním špiněním neměla přestat cvičit, že cvičit musím přestat až s první menstruací.

Začátkem třetího měsíce jsem dostala navíc nějaké lekce jógy ráno od 7, takže si asi jistě dokážete představit, jak šla moje morálka s hormonální jógou dolů. Vždycky v pondělí a úterý jsem cvičila, ve středu jsem nestihla vstát natolik brzy, abych zvládla hormonální sestavu před mojí lekcí a pak už jsem většinou až do konce týdne necvičila, nicméně k mému velkému překvapení a ty 2-3 lekce hormonálky týdně stačily k tomu, abych po 36 dnech dostala další mesntruaci. Zda byl některý z cyklů ovulační nebo ne vůbec netuším. Důležitá zpráva ale je, že cyklus dorazil, beru to jako odrazový můstek.

První a druhý měsíc mnou cloumaly všechny emoce. Při slově svatba, těhotná a děti jsem propukala v zoufalý pláč, který vůbec nešel nijak zastavit a ani jsem to nemohla nijak ovlivnit. Teď třetí měsíc už byl mnohem lepší, už jsem téměř nebrečela. Navíc jsem odhalila jeden z důvodů, kde byla chyba. Po vyřčení diagnózy jsem zpanikařila a upnula se k tomu, že to přece musím zlomit a musím otěhotnět. Pravda je ovšem taková, že nemusím. Musím se jen naučit mí ráda sama sebe, své tělo a svou duši, a pečovat o sebe. Pokud budu nervově nestabilní a věčně vystresovaná, tak se mi maximálně podaří přivést na svět škvrně, které na tom bude stejně a to opravdu nechci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | 4. května 2017 v 19:50 | Reagovat

Dobrý den,
Vaše články mě neskutečně drží nad vodou, protože mám pocit, že jsem určitým způsobem našla dvojče, že na to tak nějak nejsem sama :-)
Od ledna (po nasazení inositolu, bylinných podpůrných čajů a návštěvy kurzu hormonální jogy) jsem se snad aspoň trochu nastartovala. Měřím si bazální teplotu a zjišťuji stav hlenu a čípku a zatím to vypadá, že se mi rozjel pravý vaječník. Zatím takový 50% úspěch.. Cítím se hrozně fajn, ovšem až do okamžiku, než mi další osoba v mém okolí řekne, že čekají miminko. Takže teď bojový úkol pro mě - zapracovat na psychice a pak už se to prostě musí podařit :-D

2 Janča Janča | Web | 8. května 2017 v 11:37 | Reagovat

[1]: Dobrý den B.,
děkuji za komentář, jsem ráda, že vám můj blog pomáhá. Téma problémů s otěhotněním je překvapivě stále u nás velké tabu, i když jím trpí řada žen. Zároveň je pak smutné i to, že když si o problémech někomu postěžujeme, tak okolí nějak neumí tento fakt zpracovat a neberou přílišné ohledy. A to samozřejmě mává s psychikou jako vítr s vlajkou.. Ale já věřím, že východisko existuje a že všechno dobře dopadně ;-) Držím vám palce, aby se vám podařilo brzy srovnat oba vaječníky a následně otěhotnět ;-)

3 Anicka Anicka | 9. května 2017 v 16:32 | Reagovat

ahoj holky, uplne mi mluvite ze srdce a popisujete presne to, co ted prozivam. hledala jsem na internetu opet nejaky tip na dietu ci vyzivovy doplnek, abych mohla udelat jeste vice s podporou vajecniku a plodnosti. a narazila jsem na Janci blog☺️ ja mam zvyseny testosteron a nedostatek zenskych hormonu, nemam vubec ovulaci a menstruaci, jogu cvicim denne od listopadu a mam pocit, ze jsem uz zkusila vse a nevim co dal.. ivf zatim odmitame. na psychice se snazim pracovat, ale neni to jednoduche-hodne mi pomahaji hodiny Mohendzodara. premyslela jsem i nad psychologem, ale vse je hodne drahe.. navic nejlepsim psychologem by mel byt clovek sam sobe☺️

4 Anicka Anicka | 9. května 2017 v 16:33 | Reagovat

a jestli mam PCOS.. kazdy doktor rika neco jineho..

5 Janča Janča | Web | 11. května 2017 v 11:18 | Reagovat

[3]: Ahoj Anicko, cvicis hormonalni jogu nebo klasickou? U me hormonalka zacala fungovat hned, ale doporuceni od lektorky bylo vydrzet alespon 4 mesice nez budou znat nejake vysledky. Ten kurz te hormonalky vychazi trochu draz, ale ve vysledku se to vyplati, ty pozice a to dychani masiruje vnitrek brisni dutiny a tim i nadledvinky, kde se produkuji nase pohlavni hormony.
A jinak psycholog neni zadna ostuda, ja uz sama jsem to dopracovala az k psychoterapeutovi, protoze si myslim, ze problem uz je ted hlavne v hlave, ale uz na to sama nestacim.

6 Anicka Anicka | 13. května 2017 v 20:51 | Reagovat

jj, hormonalni, je jsem pribrala a citim se diky ni dobre i po psychicke strance, pripadam si hezky a vic zensky☺️ ale zatim menstruace ani ovulaci neni, ale verim, ze bude. ted posloucham a ctu Vladimira Kafku, je to hlavne o tom, co mame v hlave... a ze dulezite je zit pritomnosti a verit, ze ve skutecnosti jsme zdrave..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama